PRA, CAT, RD
Plemeno Labrador Retriever je bohužel jedním z plemen, které je predisponované k onemocněním očí. Mezi nejčastější patří: PRA (Progresivní Retinální Atrofie) Katarakta (CAT) Retinální Dysplasie (RD) Každý jedinec používaný v chovu by měl jednou ročně absolvovat u ophthalmologisty vyšetření na tyto choroby. - vyšetření je nutné opakovat každý rok, protože se tato onemocnění mohou u jedince objevit kdykoliv v průběhu života. U vyšetření se pak uvádí datum – např. PRA/CAT neg. 8/2009 - vyšetření vypovídá o stavu onemocnění v den vyšetření. Údaj o negativním vyšetření tedy neznamená, že pes nemůže onemocněním trpět v budoucnu nebo že není jeho přenašečem! - u labradorů se PRA objevuje většinou až v dospělém věku psa, často až po osmém roce života. Existují ale také případy, kdy se PRA objevilo u labradorů již ve štěněčím věku! CO JE PRA? Jde o onemocnění oční sítnice, kdy dochází k postupnému odumírání buněk (které nejsou dostatečně zásobeny živinami z cévní pleteně), vystýlajících oční bulvu a odpovědných za příjem světelných paprsků. První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (při fotografování psovi výrazně svítí oči), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fáze je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku. Terapie PRA neexistuje, proto jedinou cestou je kontrola populace s preferencí klinicky i geneticky zdravých zvířat. Jedinou metodou, jejíž výsledek vypovídá nejenom o momentálním stavu, ale také o možnosti budoucího onemocnění a hlavně o možnosti přenosu na další generace je genetický test DNA v americké laboratoři OptiGen. Tato metoda je schopná určit se 100% jistotou nejen jedince postižené, kteří později onemocní a oslepnou, ale také přenašeče, kteří nikdy sami neonemocní, ale při nevhodném spojení s jedincem, který je také přenašečem dají nemocná štěňata. Tato genetická metoda má pro chov velký význam – výhodou je, že třeba hned po narození se dá zjistit, jak na tom zvíře je a výsledek je celoživotní. Psi vyšetření metodou OptiGen se dělí na následující skupiny: Optigen A – zdraví psi bez genu pro přenos PRA Optigen B – zdraví psi s genem pro přenos PRA - psi nikdy sami neonemocní, ale při nevhodném spojení s přenašečem dají postižená štěňata Optigen C – psi nemocní - časem onemocní a oslepnou – tento jedinec je nejen nemocný, ale je to zároveň také přenašeč. Protože je dobře znám přenos onemocnění, lze se v případě vhodného páření jedinců projevům onemocnění u potomků vyhnout. Předpokladem ovšem zůstává, aby byli vyšetřeni oba jedinci – tedy pes i fena. Pouze psi, jejichž rodiče byli testováni metodou OptiGen a vyhodnoceni jako A nemusí být testováni, jelikož zdraví rodiče nikdy nedají nemocného potomka či přenašeče.
